Změna pracovní pozice patří v praxi k běžným situacím, které však bývají právně řešeny velmi ledabyle. Zaměstnavatelé často přesouvají zaměstnance na jinou pozici, rozšiřují nebo mění jejich náplň práce a považují to za samozřejmou součást řízení firmy. Problém nastává ve chvíli, kdy se změna pozice nepromítne do pracovní smlouvy. Pokud je druh práce ve smlouvě vymezen jinak, než jakou práci zaměstnanec skutečně vykonává, vzniká rozpor, který se může zásadně projevit při sporu.
V praxi se změna pracovní pozice často odehraje „mlčky“. Zaměstnanec začne vykonávat jinou práci, někdy i na vlastní žádost, jindy na základě pokynu nadřízeného. Pracovní smlouva ale zůstává beze změny, protože obě strany mají pocit, že formality nejsou nutné. Tento přístup se může dlouhou dobu jevit jako bezproblémový, dokud nedojde ke konfliktu ohledně mzdy, odpovědnosti nebo ukončení pracovního poměru. V takovém okamžiku se smlouva stává klíčovým důkazem a faktický výkon práce ustupuje do pozadí.
Neplatné pokyny a spory o mzdu
Pokud zaměstnavatel přiděluje zaměstnanci práci, která neodpovídá sjednanému druhu práce, vystavuje se riziku, že takové pokyny budou považovány za neoprávněné. Zaměstnanec má právo odmítnout práci, která není kryta pracovní smlouvou, aniž by se tím automaticky dopustil porušení povinností. V praxi však zaměstnanci často práci vykonávají, aby nepřišli o místo, a problém řeší až zpětně. To vytváří prostor pro spory, v nichž zaměstnanec namítá, že vykonával jinou práci, než ke které se smluvně zavázal.
Změna pracovní pozice bez změny smlouvy má zásadní dopad i na mzdu. Pokud zaměstnanec vykonává náročnější nebo odbornější práci, může se domáhat odpovídajícího odměňování. Naopak při přeřazení na méně kvalifikovanou práci bez písemné dohody se zaměstnavatel vystavuje riziku, že snížení mzdy nebude platné. V obou případech je důkazní situace složitá a často se obrací proti zaměstnavateli, který nemá změnu smluvně ošetřenou.
Změna pozice jako riziko při ukončení pracovního poměru
Největší problémy se změna pracovní pozice bez úpravy smlouvy projeví při výpovědi nebo okamžitém zrušení pracovního poměru. Zaměstnavatel vytýká zaměstnanci porušení povinností vztahujících se k práci, kterou fakticky vykonával, ale která neodpovídá sjednanému druhu práce. Zaměstnanec se pak může úspěšně bránit tím, že tyto povinnosti ze smlouvy nevyplývaly. Výpověď může být soudem označena za neplatnou, i když by byla při správně nastavené smlouvě oprávněná.
Zaměstnanci si často neuvědomují, že i dlouhodobý výkon jiné práce automaticky nemění obsah pracovní smlouvy. Zaměstnavatelé naopak spoléhají na to, že faktický stav převáží nad formálním. Pracovní právo však klade na smluvní ujednání mimořádný důraz a chrání slabší stranu vztahu. Právě proto se změna pracovní pozice bez odpovídající změny pracovní smlouvy řadí mezi nejrizikovější praktiky, které se v pracovních vztazích běžně tolerují, dokud nedojde ke sporu.