Zkušební doba je klíčovým obdobím, během kterého si zaměstnanec i zaměstnavatel mohou ověřit, zda spolupráce funguje podle očekávání. Mnoho lidí si myslí, že během zkušební doby neplatí žádná pravidla, ale zákoník práce stanovuje jasné hranice. Správné sjednání zkušební doby je proto důležité nejen z právního, ale i z praktického hlediska.
Jak dlouhá může být zkušební doba
Zkušební doba se sjednává vždy písemně, a to nejpozději v den nástupu do práce. Pokud je sjednána později, stává se neplatnou. Zákon stanoví maximální délku tři měsíce pro běžné zaměstnance a šest měsíců pro vedoucí pracovníky. Doba se počítá od prvního dne pracovního poměru a může být prodloužena pouze o dobu, kdy zaměstnanec nepracuje z omluvených důvodů, například z důvodu nemoci nebo překážek v práci.
Správné určení délky zkušební doby je zásadní i z pohledu plánování. Pokud zaměstnanec onemocní nebo čerpá dovolenou, zkušební doba se automaticky prodlužuje o tuto dobu. Je proto dobré mít přehled o přesném počtu dnů, aby se předešlo nedorozuměním.
Ukončení pracovního poměru ve zkušební době
Během zkušební doby mohou obě strany ukončit pracovní poměr bez uvedení důvodu. Musí to však být provedeno písemně a doručeno druhé straně ještě před uplynutím zkušební doby. Zákon sice umožňuje ukončení kdykoli, ale nelze jej zneužívat. Například opakované uzavírání krátkodobých smluv s novou zkušební dobou jen kvůli možnosti častého ukončování spolupráce je v rozporu se zákoníkem práce.
Zaměstnavatel musí zároveň respektovat i základní principy férového zacházení. Výpověď nesmí být motivována diskriminačně a nelze ji doručit v době pracovní neschopnosti, pokud by šlo o zjevné zneužití práv.
Nejčastější chyby při sjednání zkušební doby
Mnoho zaměstnavatelů dělá chybu už při tvorbě pracovní smlouvy, když zapomene zkušební dobu výslovně uvést. Pokud není písemně sjednána, neexistuje. Stejný problém vzniká, když je formulace nejednoznačná nebo neurčitá. V takovém případě se posuzuje, že ke sjednání zkušební doby nedošlo a zaměstnanec má plnou ochranu jako po jejím uplynutí.
Dalším častým omylem je domněnka, že zkušební doba se vztahuje automaticky i na dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Tak to není. U těchto dohod musí být zkušební doba výslovně sjednána, a i zde platí, že nesmí přesáhnout polovinu sjednané doby trvání dohody.
Práva zaměstnance během zkušební doby
Zaměstnanec má během zkušební doby stejná práva jako po jejím uplynutí. Má nárok na mzdu, musí dodržovat pracovní dobu a zaměstnavatel mu musí zajistit bezpečné pracovní prostředí. Zkušební doba není volné období bez pravidel – jde pouze o zjednodušený režim pro případné ukončení pracovního poměru.
Z pohledu zaměstnance je dobré mít jistotu, že smlouva obsahuje vše potřebné. Kromě zkušební doby by měla jasně uvádět druh práce, místo výkonu, výši mzdy i způsob odměňování. Vzor a přehledné vysvětlení těchto částí naleznete na našem webu v článku o uzavírání pracovní smlouvy.
Praktický kontext a souvislosti
Zkušební doba se často prolíná s dalšími oblastmi pracovního života. Například při služebních cestách nebo při používání firemního automobilu je důležité znát i další povinnosti – například řešení cestovních náhrad nebo povinnost mít platnou dálniční známku. Praktické informace o tom, jak ji správně pořídit, najdete na webu dalnicniznamka.cz, který se věnuje všem podrobnostem o elektronické známce a jejích pravidlech.
Shrnutí
Zkušební doba je důležitým prvkem pracovního vztahu. Správné nastavení pomáhá předejít sporům, posiluje důvěru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a zajišťuje, že obě strany mají jasno ve svých právech i povinnostech. Základem je vždy písemná dohoda, jasné podmínky a dodržení zákonných lhůt.
Na webu pracovních smluv najdete přehledné návody, vzory i vysvětlení nejčastějších otázek, které se při sjednávání zkušební doby objevují. Cílem je, aby každý uživatel rozuměl nejen tomu, co podepisuje, ale i tomu, jaká pravidla ho chrání.