Náplň práce patří mezi nejdůležitější části pracovní smlouvy. Určuje, jaké činnosti bude zaměstnanec vykonávat, jaké má kompetence a v jakém rozsahu může zaměstnavatel úkoly měnit. Pokud je tento bod formulován nejasně nebo příliš široce, může to vést k problémům na obou stranách. Zaměstnanec neví, co přesně se od něj očekává, a zaměstnavatel může mít omezené možnosti přerozdělovat úkoly podle provozních potřeb.
Zákoník práce stanovuje, že pracovněprávní vztah musí obsahovat druh práce. Náplň práce je jeho rozšířením a specifikací. Správné nastavení tohoto bodu chrání zaměstnance před neúměrným rozšiřováním povinností a zaměstnavateli poskytuje potřebnou flexibilitu.
Jak přesně má být náplň práce ve smlouvě uvedena
Náplň práce nemá být ani příliš široká, ani extrémně detailní. Obecná formulace typu „administrativní práce“ je příliš vágní, protože umožňuje zaměstnavateli přidělovat téměř jakýkoli úkol. Naopak velmi detailní výčet může být problematický při změnách provozu nebo růstu firmy.
Ideální je formulace, která obsahuje:
- hlavní pracovní činnosti,
- klíčové kompetence,
- rámec odpovědností,
- odkaz na popis pracovní pozice nebo vnitřní předpis.
Zaměstnavatel tak může práci rozšiřovat v přiměřeném rozsahu, ale nemůže zaměstnance nutit vykonávat činnosti mimo sjednaný druh práce.
Může zaměstnavatel jednostranně měnit náplň práce?
Zaměstnavatel může měnit náplň práce pouze v rozsahu sjednaného druhu práce. Pokud je například sjednána pozice „účetní“, zaměstnavatel může měnit a doplňovat činnosti v rámci účetnictví, ale nemůže zaměstnance přesunout na pozici recepční, skladníka nebo řidiče.
Změna, která by znamenala jiný druh práce, vyžaduje souhlas zaměstnance formou dodatku ke smlouvě.
Flexibilita zaměstnavatele je tedy omezena rámcem, který si strany dohodly. Důležitou roli hrají také vnitřní předpisy, pracovní řády nebo organizační struktura, které mohou specifikovat detaily výkonu práce.
Kdy je potřeba dodatek k pracovní smlouvě
Dodatek je nutný tehdy, pokud dochází k:
- přeřazení zaměstnance na jinou pracovní pozici,
- podstatné změně druhu práce,
- přesunu na práci s jiným charakterem nebo vyšší odpovědností,
- změně, která významně ovlivňuje náplň práce.
Zaměstnanec nemůže být nucen dodatky podepisovat. Pokud změny neodpovídají zákonu nebo smlouvě, má právo je odmítnout.
Flexibilita práce a více činností v jedné smlouvě
V některých provozech je běžné, že zaměstnanec vykonává více různorodých činností. Zákon to umožňuje, ale musí být vždy jasné, že všechny činnosti spadají do sjednaného druhu práce. Pokud zaměstnavatel požaduje kombinaci nesouvisejících dnů nebo profesí, je vhodné sjednat více druhů práce přímo v pracovní smlouvě.
U smluv, které kombinují administrativní práci, řízení vozidla, asistenci nebo specializovanou činnost, by měla být náplň práce uvedena tak, aby odrážela skutečný stav a aby zaměstnanec věděl, co je jeho povinností.
Co dělat při sporu o náplň práce
V praxi vznikají spory nejčastěji tehdy, když zaměstnanec odmítne plnit úkoly, které považuje za mimo rámec své smlouvy. Zaměstnavatel zase často tvrdí, že úkol spadá do sjednaného druhu práce. V takových situacích má význam:
- písemná komunikace,
- originální znění smlouvy,
- popis pracovní pozice nebo organizační řád,
- svědecké výpovědi kolegů či nadřízených.
Čím jasněji je náplň práce ve smlouvě definována, tím menší prostor pro spory vzniká.